Zjistěte více o progresi PAH a jejím vlivu na srdce
O PAH
O PAH
Plicní arteriální hypertenze (PAH) je klasifikována jako plicní hypertenze (PH) skupiny 1.1,2
Světová zdravotnická organizace (WHO), prostřednictvím World Symposium on Pulmonary Hypertension (WSPH), poskytla aktualizovanou, úplnou klinickou klasifikaci PH.1,2
Klasifikace do skupin dle WHO1,2
PAH se vyznačuje prekapilární plicní hypertenzí za nepřítomnosti jiných příčin, jako je chronická tromboembolická plicní hypertenze a plicní hypertenze spojená s chorobami plic.1
Závažnost PH je definována pomocí funkční klasifikace dle WHO jako klinické hodnocení1
Existují 4 funkční třídy dle WHO, kde třída I představuje nejmírnější a třída IV nejzávažnější příznaky a omezení tělesné aktivity na straně pacientů1
Kategorie PH ve 4 funkčních skupinách dle WHO
PH je porucha definovaná průměrným plicním arteriálním tlakem >20 mm Hg v klidu.1
PAH je vzácné, progredující, život ohrožující onemocnění se špatnou prognózou1,3
V systematickém přehledu 15 studií zahrnujících 13 registrů a 8 databází, publikovaných mezi lety 2003 a 20204:
PAH postihovala více ženských (přibližně 55 % až 81 %) než mužských (přibližně 20 % až 45 %) pacientů, přičemž průměrný věk pacientů s PAH se pohyboval od 43 do 67 let, v závislosti na zemi.4,5
Na základě údajů z registru shromážděných mezi lety 2018 a 2019 ve Velké Británii a lety 2008 a 2019 ve Švédsku byla prevalence PAH odhadnuta na 48 až 55 případů na milion dospělých1,4a
aPublikace byly vybrány ze 13 evropských, 3 asijských a 2 severoamerických zemí a z 1 jihoamerické země.
Míra mortality po 3 letech u 6 580 dospělých pacientů s diagnózou PAH podle funkční třídy WHO (WHO-FC), jak je ukázána v systematickém přehledu studií 10 observačních registrů publikovaných mezi lety 2001 a 20183b:
Míra mortality po 3 letech u pacientů s WHO-FC I/II byla nižší než u pacientů s WHO-FC Ill.
Studie měla jistá omezení3:
- populace pacientů zahrnutá do této analýzy se lišila podle oblasti, etiologie, data zařazení a dalších nezachycených faktorů
- v analýze heterogenity se ukázala podstatná heterogenita mezi vybranými studiemi registrů; nicméně její vliv byl snížen použitím modelu náhodných efektů
- souhrnné údaje byly stratifikovány pouze podle funkční třídy a nikoli podle dalších faktorů, jako je věk, pohlaví, komorbidity, nová versus stávající diagnóza a základní terapie PAH
- navíc definice klinické příhody nebyla ve všech studiích analyzovaných v tomto přehledu stejná
bZaloženo na observačních studiích registrů REVEAL, Chinese, UK, French, Mayo, Saudi, CTD, Denmark, QUERI a UK Audit.3
Etiologie PAH se v rámci světa liší6c
PAH má četné etiologie, včetně příčin genetických, příčin souvisejících s patogenem a jiných6
Při prohlížení na mobilním telefonu nastavte obrazovku horizontálně, aby byl obrázek lépe vidět.
PAH může být6:
- idiopatická
- dědičná
- indukovaná léčivy nebo toxiny
- spojená s jinými onemocněními, jako je PAH-CTD, infekce HIV, PAH-CHD a schistosomiáza
V přehledu z roku 2016, jenž studoval epidemiologické údaje o PAH, představovala v Severní Americe, Evropě, na Středním Východě a v Austrálii více než 50 % všech případů idiopatická PAH, zatímco v Africe a Asii byla nejvíce prevalentní PAH související s CHD.6
cÚdaje interpretuje opatrně. Většina základních důkazů byla odvozena z populací ohrožených PAH a echokardiografických údajů než z populačních studií zahrnujících katetrizaci pravého srdce. Údaje z rozvojových zemí byly zvláště vzácné, přičemž mezi světovými oblastmi existují rozdíly.6
HF=srdeční selhání; HIV=virus lidské imunodeficience; QUERI=Quality Enhancement Research Initiative; PAH-CHD=plicní arteriální hypertenze asociována s vrozenými srdečními vadami, PAH-CTD=plicní arteriální hypertenze asociovaná s onemocněním pojivové tkáně; REVEAL =Reistry to Evaluate Early and Long-Term PAH Disease Management
Odkazy: 1. Humbert M et al. Eur Heart J. 2022;43(38):3618-3731. 2. Simonneau G et al. Eur Respir J. 2019;53(1):1-13. 3. Kim NH et al. Pulm Circ. 2020;10(4):1-10. 4. Leber L et al. Pulm Circ. 2021;11(1):1-12. 5. Leber L et al. Pulm Circ. 2021;11(1)(suppl):S1-S26. 6. Hoeper MM et al. Lancet Respir Med. 2016;4(4):306-322.